Pane doktore, přes vaše působení ve finančním a zdravotním výboru kraje se s vámi nejvíce lidí setkává jako s primářem interního oddělení oblastní nemocnice v Náchodě. Panuje už i v nemocnici předvánoční atmosféra?
Na tuto otázku určitě nelze dát paušální odpověď. Některá oddělení, jejichž náplní práce jsou především plánované výkony, mohou alespoň v závěru roku trochu zvolnit tempo. Oproti tomu jiné provozy, které v ambulantní složce či na lůžkových odděleních pečují o akutně nemocné pacienty, příliš klidu nepocítí ani v tomto období. Pro řadu zdravotníků dokonce období vánočních svátků a konce roku představují nejnáročnější období v roce, protože některé ambulance mají omezený provoz, a o to více pacientů pak směřuje do nemocnice. I v akutních provozech Vánoce připomíná výzdoba, ale i tak nemocnice rozhodně ideálním místem k prožití vánočních svátků není.
Takže zaměstnanci zmíněných oddělení si Vánoce příliš neužijí?
Většina zdravotníků je s tímto omezením alespoň částečně smířena od počátku své profesní kariéry - péči o nemocné berou jako službu, které jsou ochotni obětovat limitace ve svém rodinném a osobním životě. Plánování služeb na přelomu roku vyžaduje od zaměstnanců velkou míru vstřícnosti a vzájemné solidarity. Toto je nutné zejména v posledních letech, kdy personální situace na některých nemocničních odděleních rozhodně není růžová.
Bude vůbec možno při nedostatku personálu zdravotní péči zajistit?
Tento problém již bohužel není pouze problémem vánočních svátků. Třem čtvrtinám interních oddělení v České republice chybí lékaři, dvou třetinám z nich i zdravotní sestry. Situace je rozdílná v jednotlivých regionech, v některých dochází z personálních důvodů k uzavírání celých oddělení, v jiných je provoz omezen částečně. Na interním oddělení v Náchodě se budeme vánoční provoz snažit zajistit díky pomoci personálu z jiných oddělení, která budou mít omezený provoz. Zajištění péče do budoucna však zůstane problémem.
Má tento problém nějaké řešení?
Nejjednodušším řešením by bylo redukování zdravotní péče, která je u nás stále v celosvětovém měřítku na velmi vysoké úrovni - kvalita péče je velice obdobná jako v Německu, kde zdravotnictví čerpá 11,5 % hrubého domácího produktu (pro srovnání - v České republice je to 7 % z HDP, který je jen zlomkem toho německého). Čeští zdravotníci tuto péči udržují jen díky ochotě pracovat za zlomek ohodnocení, které by dostali jinde. Ale i části z nich dochází trpělivost a zejména mladá generace lékařů raději po promoci nastoupí do zaměstnání například v Německu, kde je jejich nástupní plat více než čtyřnásobný. Ti, kteří zůstávají u nás, mnohdy raději volí kratší (tříletou) atestační přípravu v oboru praktického lékařství a díky tomu je o práci v nemocnici podstatně menší zájem. Situaci zhoršuje i v posledních letech zavedený systém postgraduálního vzdělávání, který vyžaduje pro získání specializace i několikaleté stáže ve fakultních nemocnicích.
Je obdobná situace i u zdravotních sester?
I zde vidím problém zejména v systému vzdělávání. Před dvaceti lety potřebovala zdravotní sestra k výkonu povolání střední zdravotní školu s maturitou, dnes musí mít vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání. Představy absolventek těchto škol ohledně jejich finančního ohodnocení pak nejsou ve většině nemocnic naplňovány. V našem regionu existují výrazné rozdíly v platech sester mezi fakultními nemocnicemi, příspěvkovými organizacemi kraje a akciovými společnostmi zřizovanými krajem. Díky tomu v posledních letech mnohé zdravotní sestry odcházejí z lůžkových oddělení holdingových nemocnic nejen do fakultní nemocnice, ale i do domovů důchodců, kde je jejich měsíční ohodnocení o několik tisíc korun vyšší. Vzhledem k tomu, že platy sester u nás nejsou rozhodně nadstandardní, se jejich racionálnímu chování nelze divit.
Může kraj, který je zřizovatelem Zdravotnického holdingu, najít nějaké řešení?
Možnosti řešení rozhodně existují. V prvé řadě je však třeba, aby si kraj uvědomil závažnost tohoto problému, jehož neřešení může vést k výraznému omezení dostupnosti a kvality zdravotnické péče v regionu. O situaci jsem opakovaně diskutoval se členy zdravotního i finančního výboru kraje s tím, že je nutno okamžitě začít řešit finanční ohodnocení zdravotníků v holdingových nemocnicích. Vedení kraje se nepodařilo zajistit rovnoprávné financování holdingových nemocnic zdravotními pojišťovnami - toto zrovnoprávnění před několika lety sliboval ministr Heger, nyní stejný slib zaznívá z úst ministra Němečka, realitou však zůstává, že naše nemocnice jsou za stejné výkony pojišťovnou hodnoceny méně než nemocnice jiné. Výrazný dopad do personální situace nemocnic má to, že kraj v posledních letech redukuje finanční podporu nemocnicím, z rozpočtovaných 170 mil. Kč (a reálných více než 200 mil. Kč) ročně před pěti lety dochází k poklesu na podporu v řádu 100 mil. Kč ročně. Zdroje pro tuto akutní pomoc je třeba hledat v promyšlenější koncepci investic a zejména v jejím důsledném naplňování - jenom několikaleté odkládání modernizace náchodské nemocnice si vyžádalo mnohamilionové nekoncepční investice na řešení havarijních stavů.
Není váš předvánoční pohled příliš pesimistický?
Mám obavu, že tato část mého pohledu je bohužel realistická. Ale jsou i věci, které mě udržují v optimismu, mimo jiné k nim patří velké nasazení a ochota pomáhat druhým většiny zdravotníků, které znám. Chci jim proto do nového roku popřát, aby jim jejich entuziazmus vydržel, a aby se co nejdříve dočkali takových podmínek, které jim umožní věnovat se svému poslání bez nutnosti kompromisů vynucených jejich nedostatečným počtem. Všem pak přeji v novém roce pohodu a pevné zdraví.